Share

 

Čína nadšeně slaví 90. výročí založení své strany. Noviny nemluví o ničem jiném, stránky na netu mají vlastní přílohy s profily některých významných členů strany – všech by to ani nešlo, je jich přes 70 milionů. Historický pohled je idealizovaný, budoucnost je báječná a všechno je rudé a nadšené.

 

Cestování v čase

 

Ještěže před nedávnem Čína zakázala cestování v čase. Teda ne že by Čína překročila technologický pokrok o myšlenku science fiction, ale zákaz se týká jen filmového cestování v čase. Předčasně už od dubna. Podle čínských úřadů se jedná o neúctu k historii.

„Důvodem pro zákaz cestování v čase je to, že co není možné v reálném světě, patří k pověrám,“ řekl filmový kritik a novinář Raymond Zhou Liming, který konstatuje, že cestování v čase je nedotčené cenzoři v čínské literatuře a divadlu.

Filmový průmysl má jiné starosti. Plnit kina idealizovanými filmy o velkolepém vítězství a úspěších strany, která mimo jiné také přivedla miliardový čínský gigant do 21. století jako silnou průmyslovou mocnost. Je to sice tahoun, který obsadil celosvětový trh, ale za cenu, kterou by Západní svět nechtěl – práce šest dní v týdnu od rána do večera.

Jediné povolení o cestování v čase má mýtus Shen Hua, kdy se moderní člověk dostává do starověké Číny a tam nachází lásku a štěstí.

 

Změnit minulost?

Kdyby však cestování v čase bylo povoleno, je možné, že by vznikly filmy, kdy by moderní člověk odcestoval do roku 1921 nebo do hladových čínských let a třeba by změnil historii. Chtěl by kráčet běžný Číňan ve stejných šlépějích jako historicky kráčela jeho země?

Bohužel nejspíš ano. Možná pro nás nepochopitelné. Průměrný Číňan by – samozřejmě jako každý jiný člověk – leccos na své zemi chtěl zlepšit, ale základní politický charakter by ponechal.

 

Tibet – čínská spravedlnost?

 

Pamatuji si na rozhovor se svou čínskou kamarádkou na téma Tibet. Pobývala už přes rok v Česku a byla velice otevřená všem názorům. A přesto některé pohledy byly značně odlišné. Například právě Tibet. My totiž vůbec nechápeme, o co tady jde. Čína svým vpádem a obsazením Tibetu, ke kterému stejně měla právo, napomohla místním lidem. „Lidé tam žijí v příšerné chudobě a ti mniši v klášteřích nic nedělají a mají tam spoustu zlata. Žijí v bohatství a své lidi nechávají v chudobě.“

Lidská práva

 

Otázka dodržování lidských práv už byla probírána nesčetněkrát. Většinou je to jen pohled a kritika zvenčí. Obecně víme, že někdy pohled zvenčí může být zkreslený – u nás také proběhla kritika omezování lidských práv např. u dětí v ústavech, které byly v klecových lůžkách. Nyní spadá kritika ohledně baby boxů. Těžko se v tak citlivých tématech obsazují efektivní argumenty. Jakmile je někdo nařčen, že svým jednáním omezuje práva druhých a navíc, je-li v nadřazené pozici a zneužívá tak svého výsostného postavení, bývá jeho obrana zásadně složitější, už jakmile kauza projde médii a navzdory presumpci neviny se na něho automaticky hledí jako na tyrana.

Ovšem s obecně známými fakty ohledně omezování svobod v Číně – od „banalit“ jako je okleštěný internet a sledování virtuálních účtů Číňanů, po feudální přístupy v mnohých zaměstnáních, až také po zneužívání čínských vězňů pro vysoké zisky z online her. Bezdůvodné popravy na fotbalových hřištích, které byly od 1. května podle novelizace trestního zákoníku v Číně „zmírněny“.

Popravit v Číně lze už jen za 55 trestných činů. Dříve jich bylo 68. Třináct trestných činů, za něž již nehrozí trest smrti, jsou hlavně finanční a nenásilné jako třeba daňové podvody, dále za pašování kulturních památek a obchodování s ohroženými druhy volně žijících živočichů.

„Je to vůbec poprvé, co trestní zákon vstoupil v platnost od roku 1979, aby země snížila počet trestných činů podléhajících trestu smrti, řekl Li Guifand a zdůraznil, že jde hlavně o „úctu k životu a ochraně lidských práv“ v zemi.

Oslavy strany a iluze

 

Máte-li pocit, že chcete nahlédnout alespoň trochu do mediálních monstrózních oslav a mnohastránkové životopisy Mao Ce-tung a dalších informací, pak jedna z variant je vydání chinadaily.com.

Tak si v duchu také zavzpomínejte, v jakých iluzích jsme žili před rokem 1989.

Každý měl svůj vlastní stupeň iluze, otevřením hranic se leccos v nás uvnitř zbořilo. I když jsme mohli uvnitř cítit (a nebo si po těch mnoha letech myslíme, že jsme cítili), že přesně víme, o co tu běží, že přesně víme, jak to funguje jinde, ve skutečnosti jsme ale z jádra nemohli vědět v podstatě téměř nic, pokud jsme nebyli součástí toho jiného mechanismu.

Ale Číňané mají tu možnost. Mnoho jich vycestovává do zahraničí a pak se domů navracejí. Nemohou se sami od sebe sbalit a odjet do Evropy nebo Ameriky. Cestovat mohou jen na pozvání – například od zaměstnavatele za prací.

Mnoho jich odjelo a mnoho se jich navrátilo. Mohli být součástí jiného systému. I přes okleštěný internet se lze dostat i na zakázané informace. Mnozí Číňané znají „fígle“, jak se přesměrovat přes zahraniční, např. tajwanský, server. Revoluce v Africe a v arabských zemích ale také neotřásly silnou Čínou.

Čína je specifikum sama o sobě. Je silná i navzdory všemu, co se nám „Západním“ nelíbí. Jestli budoucnost dovolí slavit sté, dvě sté výročí strany… eh, uvidíme. Nicméně možné otřesy vidím za pár let, až se díky politice jednoho dítěte stane Čína zemí mnohamilionových důchodců (už teď se situace pomalu vyhrocuje) a lidem bude stále více klesat jejich životní standard.

Utáhne strana a vláda přestárlou Čínu, kdy na mladé lidi, pracující od nevidím do nevidím, padne další jho za své rodiče?

 

Oslavy v Číně – www.superrodina.cz

 

Zjistit Google Pagerank, S-rank a Jyxorank